|
„Dávej si pozor sám na sebe a na své učení..“ (1. Timoteovi 4:16) aneb o nebezpečí falešných učení |
|
Ježíšovo učení je Boží pravda
Kdo něco falešné učí, neuctívá Boha Učení a život jsou úzce spojeny Falešné učení se množí jako kvas Falešné učení vede na zcestí |
|
V tomto článku se můžeš dočíst, proč věříme a jak rozumíme tomu, že Ježíšovo učení je Boží pravda. Kdo něco falešného učí, neuctívá Boha. Falešná učení se množí jako kvas a vedou na zcestí. V osobě Ježíše je dáno, co je křesťanství, v co křesťané věří a doufají. Kdokoli učí něco jiného než učil Ježíš, opovrhuje autoritou Ježíše a tím i autoritou Boží. Takto se stává arogance falešných učitelů zjevná a je pak také pochopitelnější, proč Nový zákon používá proti nim velmi přísná slova. V dnešní době mnoho teologů zastává názor, že mnohé z toho co víme z Bible o Ježíši, má charakter legendy, a že podstatná část slov předávaných jako jeho slova jsou pouhým výsledkem zbožné fantazie jeho následovníků. Proto mají „dobrý“ důvod nebrát Nový zákon vážně, nebýt poslušni slovům Svatého písma a vymyšlet si své vlastní náboženství. Tak zvaní liberální teologové sebevědomě odmítají pastorální epištoly (pastorální epištoly jsou Pavlovy dopisy zabývající se praktickým životem církve: 1-2 Timoteovy, Titovy) a nepovažují je za autentické. Tak se Pavlova slova proti falešným učitelům v těchoto listech na nich potvrzují jako správná, když např. v Galatským 1:8 – 9 říká:
Mnoho lidí nepovažuje učení za něco důležitého. Častým důvodem bývá, že lidé nechtějí posoudit sami sebe ani druhé a tak argumentují, že bychom měli tolerovat myšlení druhých lidí a že nemůžeme společně poznat pravdu. Ježíš ale v Janové evangeliu říká:
To jak je správné učení důležité , bude objasněno v následujících myšlenkách.
Na tomto místě Ježíš zdůrazňuje, že Bůh samotný je původcem svého učení. Takže co on říká, říká Bůh, skrze Ježíšova slova můžeme poznat, co je Boží vůle a jaký Bůh je. A k tomu je nejdůležitějším předpokladem, ochota Boží vůli činit. KDO NĚCO FALEŠNÉHO UČÍ NEUCTÍVÁ BOHA Ježíš učedníky varoval, aby se měli na pozoru před kvasem farizeů a saduceů. (Matoušovo ev. 16:6.12) A také říkal:
Nenazývá to jen marným uctíváním, ale dokonce je nazývá pokrytci a říká:
Každé učení překračující biblický základ je jen lidským příkazem, vymyšleným a vytvořeným lidmi za jiným cílem než je služba Bohu. Falešná učení jsou výsledkem neposlušnosti a nemohou vést ke vztahu s Bohem, ale naopak ho ničí. UČENÍ A ŽIVOT JSOU ÚZCE SPOJENY To můžeme vidět na různých příkladech.
Když například někdo tomuto podobenství výše rozumí tak, jak je dnes docela časté, že se vztahuje na křesťany, bude jeho představa o křesťanství více či méně omezena na sociální pomoc. Toto podobenství však mluví o lidech, kteří neznali Ježíše, a kteří jsou překvapeni, že všechno, co dělali, dělali vlastně pro Ježíše. Křesťané ví, že slouží Ježíši vším, co dělají. Ježíš na tomto místě také částečně odpovídá na otázku, co bude ve věčnosti s těmi, kteří ho nemohli poznat tady na zemi. Řecké slovo ethnoi (národy) ve verši 32 přispívá také k této interpretaci. Židé dělali rozdíl, když mluvili o sobě/svém vlastním národu (řecky: laos) a o národu (řecky: ethnoi), který nebyl židovský. To je možné vidět také ve Skutcích 26:17. Jsme tedy posly Kristovými (2. Korintským 5:20), kteří lidem zvěstují, jaký Bůh je skrze Ježíšovo učení a tím, že sami žijí svatý život. Podobenství o pleveli a pšenici je dalším zajímavým příkladem.
Dnes mnoho lidí vztahuje toto podobenství na církev. Chtějí tím argumentovat pro to, že v církvi mohou být spolu věřící i nevěřící a jen při skonání věku vyjde najevo, kdo vlastně patří Bohu. Proto říkají, že bychom se neměli vzdalovat nevěřícím nebo dokonce lidi posuzovat, protože úplně nakonci věků rozhodne jenom Bůh. Když ale budeš číst trochu dále, uvidíš, že to není to, o čem Ježíš mluvil. Vysvětluje, že pole je svět a ve světě spolu žijí dobří i špatní lidé, i když Bůh každého člověka stvořil pro dobrý účel. Bůh totiž nechce zahubit všechny lidi, kteří ho na zemi neposlouchají. Dává každému člověku svobodnou vůli, aby mohl žít svůj život dokud nezemře, ať už se ho rozhodl žít jakkoli. K tomu ještě můžeme vidět z jiných míst Nového zákona, že my jako křesťané nemůžeme mít společenství s nevěřícími:
FALEŠNÉ UČENÍ SE MNOŽÍ JAKO KVAS Proto nás písmo varuje…
V dopisu Titovi Pavel říká:
Někdy pravda může být přizpůsobena určitému konceptu, který se může zdát více zbožný, přitažlivý a více pro lidi pohodlný, konceptu, který jim může dát více „bezpečí“ nebo jim může dovolit udělat v životě nějaké kompromisy.
Falešné učení se může rychle šířit. Je lehké jít jednodušší cestou, ta ale vede do záhuby. V Novém zákoně najdeme velmi přísná odmítnutí falešných učitelů:
V Novém zákoně bylo uvítání někoho spojeno s přijetím takové osoby do domu, povídáním si s ní a mít s ní také společenství při jídle. Jan tedy chce říci: s falešným učitelem nelze mít společenství, aby mu tak byly ukázány jasné hranice ve všech věcech, které učí nesprávně, protože co má jinak pravda společného s překrucováním pravdy? Proto každý křesťan má být horlivý v poznávání správného učení, což je také výrazem jeho lásky k pravdě a základem pro chození po úzké cestě. Pavel proto napomíná křesťany:
Jestliže někdo není vědomě veden Božím slovem, nemůže být překvapen, když sejde na zcestí. Už jen málo přemýšlení dává místo pro klam falešných učitelů.
|