|
Proč věříme v Boha |
|
Boží přirozenost
Lidká přirozenost Příroda |
|
Důvody, proč křesťané věří v Boha, přímo souvisí s pochopením Boží přirozenosti. Bude snažší nejprve nastínit Boží vlastnosti tak, jak o nich mluví Bible. Až poté se pokusíme vysvětlit, jak se Bůh projevuje v našem světě a našem životě. Boží přirozenost Bůh je věčný. On stvořil čas a sám stojí nad časem. Nemá tedy počátek ani konec. Neprochází proměnami.Bůh je neomezený. On stvořil prostor. Nemá tělo. Nemůžeme ho popsat pomocí barev a tvarů, nemůžeme ho zobrazit ani si představit, jak vypadá. To, že nemá tvar, neznamená, že se o něm nedá říct nic konkrétního. Má mnoho krásných vlastností. Nemůžeme ale říct, že je tady nebo tam. Nemůžeme ho vtěsnat do hranic prostoru. Bůh je vševědoucí. Není-li omezený časem ani prostorem, pak ví o všem, co se děje. Zná celou minulost i celou budoucnost. To neznamená, že v našem životě už je vše předem dané. Bůh zná naši budoucnost proto, že ji vidí ve své nadčasovosti, ne proto, že v ní vše určuje. Nechce určovat naše životy. Chce abychom se svobodně učili milovat. Bůh chce mít s námi vztah. On není jen chladný neosobní princip. Chce mít s námi vědomý vztah, o kterém se dá říct mnoho věcí. Celý příběh Bible je o tomto vztahu. Bůh nás miluje. Má nad námi lítost. Chce nám odpustit. Vychovává nás, ale nikdy nás nenutí proti naší vůli. Nabízí záchranu, ale nikdy nás ji nenutí přijmout. Lidská přirozenost ? Člověk může dělat věci, které by nebyly možné, kdyby byl jen výplodem náhody a všechny jeho myšlenky by byly jen výsledky materiálních procesů v jeho těle. O jedné takové věci mluvil Ježíš v evangeliu:
Člověk je schopný vnímat dobro nad rámec toho, co je dobré pro něho, jeho rodinu nebo rasu. S boží pomocí dokonce může milovat své nepřátele. Možná že ti kolem vás, kteří se nazývají křesťany, takto vůbec nežijí. Možná si říkáte, že jsou horší než nevěřící. Tito lidé pravděpodobně křesťany vůbec nejsou, i když se za ně považují. Přesto doufáme, že cítíte, že Ježíšova slova jsou uskutečnitelná a že byli a budou lidé, kteří je svým životem naplňují. Proč jsou tomu lidé ale tak vzdáleni? Proč často nemají lásku ani ke svým blízkým? Udělal stvořitel nějakou chybu? Pokusíme se odpovědět citátem, tentokrát ze Starého Zákona:
Bůh dal lidem svobodu volit mezi dobrem a zlem, svobodu milovat a svobodu nenávidět. Touží po svobodné lásce, ne po násilném přemožení člověka, zděšeného Boží mocí. Etické rozdíly mezi lidmi žijícími ve stejném prostředí jsou tak velké, že svobodná vůle je jediným přirozeným vysvětlením. Svoboda, o které mluvíme, se nedá vědecky popsat. Nedá se vypočítat, zda si konkrétní člověk vybere dobro nebo zlo. Není to předem zcela dané okolnostmi, geny, charakterem. Nad to všechno se člověk dokáže postavit, protože dostal dar svobodné vůle. Příroda se dá popsat rovnicemi, pravděpodobností a pravidly, svobodná vůle však ne. Věříme tedy, že člověk je zároveň materielní i duchovní bytost. Každý z nás má příležitost podobat se svému stvořiteli.
Většinou lidé tyto verše neuskutečňují, ale pro každého je to možné. Možnost být Božím obrazem a svobodná vůle jsou svědectvím, že člověk byl stvořen Bohem. Věříme, že byli, jsou a budou lidé, kteří touží se Bohu podobat a sám Bůh je k tomu proměňuje. PřírodaExistují v zásadě dva způsoby, jak lidé kladou otázky a nachází na ně odpovědi. Můžeme si položit otázku „jak?“ věci fungují. Jako odpověď nám může dobře posloužit věda. Jsou lidé, kteří některé pasáže z Bible chápou jako vědecký popis a staví je proti vědě. Bible se ale zaměřuje na popis stvoření z jiného pohledu než věda. Vědě nekonkuruje a neprotiřečí si s ní. Odpovídá na otázky „proč?“ věci jsou a jaký to má pro nás význam. Je to jiný způsob kladení otázek a jiný způsob odpovědí. (1) Vysvětlení, která nacházíme v takových odpovědích, můžeme nazvat osobní vysvětlení. Osobní proto, že popisují něčí záměr. Když malíř nakreslí obraz, těžko se spokojíme s vědeckým vysvětlením. Pro většinu lidí bude otázka „proč?“ obraz nakreslil mnohem zásadnější než otázka „jak?“. Když se díváme na přírodu jsme v podobné situaci. Často žasneme nad její krásou a dokonalostí. Vyžádáme-li si vědecké vysvětlení dozvíme se o fotosyntéze, hvězdokupách nebo gravitačním zákoně. I když bychom byli schopni přesně zformulovat všechny přírodní zákony, zůstala by otázka „proč tu jsou?“ a „proč je to tak krásné a dokonalé?“. Materialista asi řekne „Inu, to tak prostě je“. Věřící člověk se neuspokojí s vědeckým vysvětlením. Osobní vysvětlení poskytuje mnohem větší uspokojení naší touze nacházet odpovědi. Pokud porozumím, že mě má někdo rád, začnu najednou rozumět tomu, co se děje v jeho přítomnosti. Pro materialistu jsou příroda a vesmír jen jiná slova pro „všechno“. Pro věřícího stvořil Bůh rámec prostoru a času, do kterého zasadil sled událostí, které tento rámec vyplňují. To všechno je projevem jeho lásky a odleskem jeho krásy. Bůh jediný existuje sám o sobě. Vše ostatní je na něm závislé. On je dokonalý a všechny jeho vlastnosti dosahují nejvyšší možné míry. Je věčný, všemocný a absolutně dobrý. Nemá hranice, které by vyvolávali otázky. Je tedy konečnou odpovědí na naše ptaní se. POZNÁMKY
|